Před dvěma týdny jsem se vrátila z pracovní cesty v Tokyu.
Těšila jsem se tam - miluji asijskou kuchyni, miluji sushi. Těšila jsem se, jak ho budu jíst každý den tak třikrát denně, ale ouha... Než jsem našla první "sušárnu" trvalo mi to několik dní. Na to, že v Praze na Andělu jsou snad tři-čtyři sushi restauraci v okolí stanice metra, v Tokyu jsem s tím měla problém. Nevím, zda jsem se pohybovala mimo oblast, ale byla jsem na Ginze, Asakuse a na různých turistických místech, našla jsem ho až na rybím trhu.
Samozřejmě se dalo maki sushi koupit v supermarketu, ale nebyly vždy plněné rybou. Spíše jsem vypozorovali nějaké ořechy, zelenina, tofu. nebo drceného tuňáka. Nenabízeli jen tak rolky s lososem, nigiri sushi apod. Bohužel když už jsem si něco koupila musela jsem věřit svým chutím, jelikož popisy byly samozřejmě v japonštině :-)
Měly tam však tajemné balíčky. Byl to balíček rýže o velikosti dlaně vždy plněné a většinou zabalené v řase. Po několika dnech jsem sebrala odvahu a jeden si koupila. Byl zabalen v papíře a bylo ho v chlaďáku nejmíň. Takže jsem usoudila, že bude oblíbený :-)
No nakonec se z tajemného balíčku vyloupl bochánek rýže s koriandrem a krevetami. No jen ty krevetky byly asi drcené a při kousání jsem uviděla očička, ocásek a zbytky krunýřku mě trochu škrábaly v krku :-) No byl to prostě tajemný balíček.
Musím přiznat, že japonská kuchyně mě celkem hodně překvapila. Četla jsem o ní před odjezdem, ale stejně jsem byla překvapená. Říká se o ní, že je zdravá, což mi vůbec moc nepřišlo - samé smažené, samý bůček. No jako doma :-) Pro její lepší pochopení jsem si po návratu musela koupit knížku o japonském vaření...ale né jak je nám prezentováno formou sushi, ale domácími recepty. Tak pak dám vědět, zda se mi to trochu vysvětlilo.
Žádné komentáře:
Okomentovat