Vyrůstala jsem na takovém malém městě na Moravě. Když jsem byla malá měli jsme prasátka, telátka a ovečky. Takže zabíjačky byly každý rok. Postupně však prarodiče stárli a telata se nám párkrát utrhla z řetězu, tak jsme na nějaký čas se zvířata skončili. Když bylo babičce 90 let, taťka usoudil, že by bylo fajn si období zabíjaček připomenout a jednu jsme tak na její oslavu udělali. A udělali jsme dobře. Následující rok v létě zemřela.
Jelikož od poslední už tedy uběhlo 10 let, chtěli jsme si to opět zopakovat. Mezitím se narodilo pár dětí a kluci (synovci) chtěli zabíjačku zažít. Takže se od strýce řezníka domluvilo prase a mohlo se začít.
Ze starých zabíjaček si pamatuju, že ráno jsem si hrála se sestřenicemi a bratrancemi nahoře v patře. Dolů jsme sešli až byla snídaně - vaječina (míchaná vajíčka) na chlebu. No časem jsem zjistila, že to nebyly jen vajíčka.
No a letos nastala ta chvíle, kdy už jsem byla u všeho. U střílení prasete a převozu k nám, u míchání vajíček s mozečkem a mnoho dalšího. Více o tom jak to chodí na zabíjačce najdete i v mém článku na Generaci 21.
Musím však říct, že někomu se toto téma asi nepozdává, ale pro mě je to skvělá chvíle vzpomínání na prarodiče a na dětství. Také se sejde celá rodina, popíjí se slivovice a jí se. Beru to něco jako oslavu, že jsme spolu a stále se setkáváme. A ještě k tomu máme maso, jitrnice, klobásy, uzené a ostatní a víme, co v tom je, odkud to pochází a že v tom určitě není nic špatného.
Takže doufám, že další zabíjačku budeme mít dříve jak za 10 let.
 |
| Začátek |
 |
| Porcuje se. |
 |
| To se bude péct. |
 |
| Sádlo na škvaření. |
 |
| Hezky do jelit. |
 |
| Konečný výsledek. |
Žádné komentáře:
Okomentovat