Čokoládový cheesecake s chilli

Jak už jsem psala v předešlém článku, přítel měl nedávno narozeniny. Určitě jsem mu chtěla udělat dort. Ale jaký?? Jistotka byla, že bude čokoládový. Loni jsem mu dělala ten nejčokoládovější dort od Lucie. Tak teď musím nějaký jiný. 

A stránky Chez Lucie opět nezklamaly. Pár dní jsem vybírala, přebírala a vyhrál tenhle - čokoládový cheesecake s chilli. Cheesecake jsem nikdy nedělala, takže to byla pro mě premiéra a ještě čokoládový s chilli, hmmmm. A zvládla jsem ho a nejen příteli chutnal. 

Na Kopci

O restauraci Na Kopci už jsem hodně slyšela, ale ještě tam nebyla. A tak když jsem přemýšlela, kam vezmu přítele k narozeninám bylo jasno. Po usazení a ochutnání prvního jídla, bylo jasné, že volba byla správná. 

Přítel to měl jako překvapení a vůbec netušil, kam ho vedu. Já už měla přichystané chutě, co si tak asi dám.  Po milém přivítání a usazení jsme se dozvěděli, že mají nové menu. Takže moje připravené chutě vzaly za své, ale to vůbec nevadilo. Nakonec jsme si vybrali Degustační menu a byla to bomba!!

Jako první bylo Foie gras parfait s hruškovo-datlovým chutney. Jelikož oba milujeme foie gras, kdo taky ne, volba byla správná. Chutney bylo taky vynikající. Nejvíc nás teda překvapila ta porce ve skleněné mističce. Bohatě by mi stačila půlka. 

Další božský předkrm byly Sépiové torteliny plněné humrem s korýšovou omáčkou. Božská to manna. Dala bych si klidně velkou porci a nemusela bych mít už nic jiného. 

Jako hlavní jídlo přítel zvolil jejich tatarák s hranolkami. Samozřejmě jsem musela taky ochutnat. A budu se opakovat...boží!! Byl takový jiný než je tatarák známý. Možná mi přišel spíš pro ženy, že nebyl tak drsný jako všude jinde. byl hrozně jemný a ta chuť. 

Já si dala Telecí roládu s lanýžovou nádivkou, fawa fazolky a dýňové pyré. Telecí jsem asi jedla poprvé, lanýže znám, ale asi bych je nepoznala. Fawa fazolky jsem vůbec netušila, co to je. Dostala jsem plátek rolády a teda bohatě mi stačil. Výborná a překvapivá kombinace. Moc jsem si pochutnala. 

Na dezert jsem si musela udělat trochu místa a chvíli počkat. A čekání stálo za to - Brownies s Valhrona s kaštanovým cappucinem. Než jsme se dostali na konec večeře, samozřejmě jsme zapomněli, co vše v menu bylo. Takže jsme si inteligentně objednali ještě espresso. Brownies bylo super! Cappucino to jen hezky doplňovalo. Přítel takové sladké kafe nepije, tak byl překvapen a moc mu to nešlo. Ale my, kteří si ráno objednáváme cafe latté a občas i s nějakou příchutí, nás sladká chuť nepřekvapila. Hezky to jen dotáhlo tu tečku celkové večeře. 

Výborně jsme se najedli. Díky pauze to bylo tak akorát. Takže jsme odcházeli (nebo spíš přítel) příjemně najezení s velmi dobrým pocitem. A jelikož jsme měli do odjezdu autobusu čas, udělali jsme si procházku až z kopce dolů. Takže nám příjemně slehlo a já nemusela řešit, že jsem se přejedla. 

Už se těším, až navštívím restauraci Na konci. Obě dvě restaurace určitě budou patřit k těm našim nej.., kde se skvěle najíte za dobré ceny a budete obsluhování velmi milou obsluhou. Atmosféra v restauraci na mě působila velmi mile. Jak se postupně večer plnila, personál zůstával stále klidný a milý. 

Nemůžu vůbec nic vytknout. Určitě se brzy vrátíme!!

Zabíjačka

Vyrůstala jsem na takovém malém městě na Moravě. Když jsem byla malá měli jsme prasátka, telátka a ovečky. Takže zabíjačky byly každý rok. Postupně však prarodiče stárli a telata se nám párkrát utrhla z řetězu, tak jsme na nějaký čas se zvířata skončili. Když bylo babičce 90 let, taťka usoudil, že by bylo fajn si období zabíjaček připomenout a jednu jsme tak na její oslavu udělali. A udělali jsme dobře. Následující rok v létě zemřela. 

Jelikož od poslední už tedy uběhlo 10 let, chtěli jsme si to opět zopakovat. Mezitím se narodilo pár dětí a kluci (synovci) chtěli zabíjačku zažít. Takže se od strýce řezníka domluvilo prase a mohlo se začít. 

Ze starých zabíjaček si pamatuju, že ráno jsem si hrála se sestřenicemi a bratrancemi nahoře v patře. Dolů jsme sešli až byla snídaně - vaječina (míchaná vajíčka) na chlebu. No časem jsem zjistila, že to nebyly jen vajíčka. 

No a letos nastala ta chvíle, kdy už jsem byla u všeho. U střílení prasete a převozu k nám, u míchání vajíček s mozečkem a mnoho dalšího. Více o tom jak to chodí na zabíjačce najdete i v mém článku na Generaci 21. 

Musím však říct, že někomu se toto téma asi nepozdává, ale pro mě je to skvělá chvíle vzpomínání na prarodiče a na dětství. Také se sejde celá rodina, popíjí se slivovice a jí se. Beru to něco jako oslavu, že jsme spolu a stále se setkáváme. A ještě k tomu máme maso, jitrnice, klobásy, uzené a ostatní a víme, co v tom je, odkud to pochází a že v tom určitě není nic špatného. 

Takže doufám, že další zabíjačku budeme mít dříve jak za 10 let. 

Začátek

Porcuje se.

To se bude péct.

Sádlo na škvaření. 

Hezky do jelit.

Konečný výsledek.